Značení turistických tras

Ať už jste zapáleným turistou, vášnivým lyžařem, nebo jen hledáte klid v náruči překrásné přírody, naše značené trasy vás bezpečně dovedou k nejkrásnějším koutům Krkonoš. Přečtěte si o jedinečném systému značení, který vás provede skvosty této oblasti, od zasněžených hřebenů po zelené lesy.

Od 19. století slouží v Čechách pásové značení pro snadnou orientaci v terénu. V zimě nás červená páska zavede na Krkonošskou magistrálu, zelená ukazuje na běžeckou trať a modrá na závodní lyžařskou trať. V létě červená symbolizuje dálkovou trasu, modrá významnější cestu, zelená místní trasy a žlutá krátké spojky. Nezapomínejme, že mimo značené cesty v prvních dvou zónách národního parku vstup není povolen.

Krknošská lyžařská magistrála prochází napříč celými Krknošemi. Centrální část má 71 km a trasy najdete od Harrachova (západní Krkonoše) až po Žacléř (východní Krkonoše). Krkonošská lyžařská stezka se značí červeně a dělí se na několik etap. Celých 71 km je určerno pro fyzicky zdatné a zkušené běžkaře. Pro méně zdatné běžkaře je lepší zvolit, některou část magistrály.

Body trasy - Harrachov - řeka Mumlava - Krakonošova snídaně - Vosecká bouda - rozcestí U čtyř pánů - Vrbatova bouda - Horní Mísečky - Špindlerův Mlýn - skiareál Svatý Petr - Krásná Pláň - Klínovy boudy - Rozcestí - Dvorská bouda - Liščí hora - Lesní bouda - Pec pod Sněžkou - Lučiny - Kolínská bouda - Černá hora - Velké pardubické boudy - Modré kameny - Krausovy boudy - Weissovy boudy - Horní Maršov - Rýchorská bouda - Horní Albeřice - Lysečinská bouda - Pomezní boudy v Malá Úpa - Žacléř

Němé značky Krkonoš, také nazývané "muttichovky", jsou turistické orientační značky vyřezané z plechu do příslušného tvaru a červeně natřené. Jsou obvykle umístěné na vrcholu dřevěné tyče krkonošského tyčového značení. Jejich účelem je zajistit viditelnost značení cest i za snížené viditelnosti nebo námrazy, kdy běžné značky nemusí být čitelné či vůbec nalezitelné.

Významné horské chaty, vrcholy, sídla a další místa (celkem 30 objektů) v Krkonoších mají vlastní červený symbol. Zde uvádíme jen ty z nich, které se nachází v okolí Špindlerova Mlýna.
Němé značky se používají od roku 1923. Vytvořil je Kamil Vladislav Muttich (někdy chybně označován jako Kamil Vlastimil Muttich) (1873–1924), akademický malíř a lyžař, zakladatel lyžařského spolku Himalaja v Mladé Boleslavi.

Němé značky také předešly národnostním sporům, které začátkem 20. století probíhaly o jazykovou verzi nápisů na turistických značkách. Standardní pásové značení bylo na obou stranách hor zavedeno v roce 1945, němé značky však byly zachovány.

Tyčové značení je druh značení cest určený pro období se sněhovou pokrývkou. Podél cesty jsou v pravidelných rozestupech rozmístěny několik metrů vysoké dřevěné tyče, takže směr trasy je viditelný i při vysoké sněhové pokrývce a zavátých stopách. Používá se zejména jako podpůrné či hlavní turistické značení lyžařských turistických tras na hřebenových trasách a bezlesých pláních. V některých úsecích je zimní trasa vedena odchylně od letního značení. Pokud neleží na trase sníh, není v takovém případě dovoleno vstupovat na trasu vyznačenou tyčovým značením, pokud na ní současně není také standardní pásové značení.

Délka tyčí je 4 metry, přesto občas místy dojde k jejich zavátí. Horská služba, která se o tyčové značení stará, situaci operativně řeší zapichováním nových tyčí do sněhu. Tyče se do hor vyvážejí na skútrech nebo nosí na ramenou. Během léta se nahradí tyče připravují do tzv. kuželů, kuželových stavbiček připomínajících přístřešek nebo týpí, které můžete u cest potkat.
Tyčové značení hřebenových cest v Krkonoších je znázorněno již na mapách ze 17. století.

V Krkonoších je tyčové značení doplněno Muttichovými němými značkami - červenými plechovými symboly významných míst v Krkonoších.

Hlavní krkonošský hřeben leží na česko-polské hranici. Hraniční kámen nebo též hraničník je obvykle betonový či kamenný kvádr vyčnívající ze země a označující bod na státní hranici mezi sousedními státy. Na bočních stranách hraničního kamene se nacházejí písmena označující, ke kterému státu náleží příslušná strana státní hranice - na české straně "C" na polské "P". Obvykle je hranice tvořena přímo spojnicí jednotlivých kamenů.

České hraniční kameny jsou číslovány a toto značení bývá uvedeno např. v mapách Klubu českých turistů, což usnadňuje orientaci podél hranice.

V zimě je samozřejmě řada hraničních mezníků pod sněhem, ale na některé narazíte i při vysoké sněhové pokrývce.

Zelená značka s českým státním znakem vyznačuje v terénu hranice Krkonošského národního parku (zkráceně Krnap). Účelem parku je ochrana jedinečné krajiny Krkonošských hor.

Byl vyhlášen 17. května 1963 čtyři roky po polském Karkonoskem Parku Narodowem, který byl založen 16. ledna 1959 na polské straně hor. Roku 1986 byl národní park rozšířen ještě o ochranné pásmo. Roku 1992 byly oba národní parky na české i polské straně společně zařazeny do sítě biosférických rezervací UNESCO v rámci programu Man and the Biosphere (Člověk a biosféra). Proto dnes naleznete na znaku Krnap a na cedulích v terénu značku MaB.

Národní park je rozdělen do tří zón – I. zona (nejpřísněji chráněná), II. zóna a okrajová. I. a II. zóna jsou v terénu rovněž vyznačeny cedulemi (viz obrázek). V I. a II. zóně parku jsou velmi omezené turistické aktivity, např. není dovoleno vjíždět na kole mimo značené cyklotrasy a vstupovat mimo značené pěší trasy.

Více se o národním parku, ochraně jeho přírody a návštěvním řádu dozvíte v informačních střediscích Krnap.

Sídlo ředitelství správy KRNAP je ve Vrchlabí, terénní služba sídlí ve Špindlerově Mlýně.

Roku 1992 byly oba národní parky (na české i polské straně) Organizací spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) společně zařazeny do sítě biosférických rezervací v rámci programu Man and the Biosphere (Člověk a biosféra). Proto dnes naleznete na znaku Krnap a na cedulích v terénu zkratku MaB - značku tohoto projektu.

Biosférická rezervace je velkoplošné území vyhlášené v rámci tohoto mezinárodního programu UNESCO. Světová síť biosférických rezervací je rozprostřena tak, aby zahrnovala všechny základní biomy Země. Tato území představují reprezentativní ukázky kulturních i přírodních krajin, ve kterých zároveň hraje důležitou roli člověk a jeho aktivity.

Většina biosférických rezervací zahrnuje nejen přírodě blízká území, ale také území poznamenaná činností člověka - v Krkonoších najdeme oba typy území. To umožňuje studovat vzájemné vztahy mezi člověkem a přírodním prostředím a podporovat zvyšování biodiverzity v takových oblastech.